Ulice se táhne z Eliščiny třídy (dnes Revoluční) k Helmovým mlýnům (zbourány 1915-1916) a Těšnovu (kde dříve stálo nádraží Severozápadní dráhy)
S křesťanstvím u nás zakládány byly kostely sv. Klimenta v Králové Hradci, v Bubnech, na Levém Hradci, na Vyšehradě a j. V Praze nejznámější jest kostel sv. Klimenta na Starém městě v nynějším Klimentinu. Viz Jireček, Arch. Pam. III. 229. Z toho dalo by se souditi, že i zdejší kostel založen byl v první době křesťanství, tehdy ještě za městem; však jmenuje se až r. 1226, kdy sem přišli Dominikáni. Měli tu kláster, založený od Přemysla Otakara I. Ale po 6 letech se odstěhovali na Staré město k mostu; dle pověsti, zachované Dalimilem, jakási poustevnice Trubka měla vnuknutí, že sv. Kliment velí jim u mosta sobě slúžiti. Tak kostelík klášterní byl opuštěn; kdy se stal farním, nevíme, ale bylo ještě před založením Nového města. Jako jinde, tak i zde kolem kostela býval hřbitov.
Z farářův zdejších nejznámější jest Jan Protiva z Nové vsi, o němž jsme slyšeli na str. 53. Po něm tu byli již stále utrakvisté až do bitvy Bělohorské. V té době soukeník Mikuláš Bradatý kostelu tomuto odkázal svůj dům v Soukenické ul. č. 1187-27. Poslední nekatolický farář Tobiáš Adalbertus byl vypověděn z Prahy r. 1621. Že bylo záduší chudé a pro nedostatek duchovenstva nebylo tu fary, a sloužili zde faráři od sv. Petra. Veliká škoda na kostele se stala r. 1689 při francouzském požáru, častěji již uvedeném. Tehdy Novoměstští prodali dvůr ve Vysočanech, jejž pro tento kostel koupili r. 1543, a kostel znova zřídili. R. 1784 od Josefa II. kostel byl zrušen, po 9 letech prodán mlynáři Václavu Michalovici za 700 zl. a proměněn v sýpku obilní.
Až r. 1850 starožitnou budovu koupila česká evangelická církev helvetského vyznání za 27.500 zl.; r. 1894 dle dobrozdání arch. Mockra od arch. Mikše kostel krásně byl upraven. Stará hřbitovní zeď kolem kostela byla zbořena r. 1878, kdy obec koupila tu prostoru za 10.000 zl. i s pohřební komorou a proměnila v sádek; bude snad sad ten zvětšen, jak navrhuje arch. Klenka.
Gotická budova tato klenbu má z doby Vladislavské, presbyteř jest snad ze 13. století; má pouze jednu lod, nyní na klenbě mimo pásy modře natřenou se zlatými hvězdami; stěny v hořejší polovici natřeny jsou zeleně, dole hnědě, ale přes to působí vlídně. Místo oltáře v presbyteři jest druhý kůr s varhanami; před ním prostý stůl, v pr. kazatelna s pěkně vyřezávanou stříškou. Jinak v kostele, elektricky osvětleném, nic není, než dvě řady lavic. V předsíni hlavního vchodu na záp. straně jest v kameni nápis z roku 1578 > Slovo Páně zůstává na věky, pod ním náhrobek paní z Hradešína s českým nápisem z r. 1620. Naproti menší náhrobek Mandaleny (Majdeliny) dcerky vladyky pana Adama z Hradešína z r. 1606; nalezen byl při kopání základů č. 1373 v Novomlýn. ulč.; pod ním větší náhrobek s lat. nápisem z r. 1599. Druhý vchod (z Novomlýn. ul. proti č. 1238-7) jest do věže; venkovské řezané dvéře jsou z r. 1609, a jimi se vstoupí do sakristie, kde jest ve zdi stará schránka s kamennými ozdobami. Na téže straně na druhém pilíři jest na kamenné desce nápis o opravě kostela r. 1641. Také proti vratům vedle č. 1208-12 za Kliment. ul. z venku jest zbytek nějaké staré práce kamenické v trojúhelníkovém výklenku.
Na jižní straně této ulice již roku 1400 byly domy v řadě nepřetržité; strana protější přervána byla několika uličkami k vodě, jak jest posud. Jest to kus staré Prahy, v některých místech velice malebný (viz obr. str. 583.), celkem málo známý.
Nároží Elišč. tř. v I. tvoří nový dům č. 1246-1 u Landkočů, v pr. č. 1203 u Sloupeckých, spojené s býv. č. 1204 u Lorenců. č. 1203 měl r. 1380 krejčí, pak soukeník, jirchář; r. 1641 jej koupil Kryštof Šafbergr z Treuenberku od stavitele Jana Dom. de Barifice, který r. 1646 daroval zednickému cechu dům v Kozí ul. č. 915-15. č. 1204 měl r. 1377 pohrabač t. j. hrobník (sepultor, fossator), později soukeník. Naproti v novějším č. 1552-3 jest obchodní škola T. J. Maděry. č. 1205-4 u Kolinských, nyní hospoda u Holečků. Dům ten měl r. 1379 valchář Mikuláš Blumenstengel, jemuž říkali též Plumstingl i Plumstil, r. 1646 Jan Severýn z Krygsfeldu. Vedle č. 1206-6 u Šanšdelínů či Žandalínů; Jiřík Žandalín jej koupil r. 1623 od Přibíka Jeniška z Újezdu. Tento Jeníšek r. 1618 zůstav věren císaři uprchl do Vídně. Odbojní stavové ho vypověděli na vždy a statky mu zabavili. Ale po bitvě Bělohorské Přibík stal se prokurátorem a žalobcem komory královské a byl pověstným vyšetřovatelem proti rebellům. R. 1624 byl podkomořím, r. 1640 nejvyšším písařem. Se svou manželkou Lidm. Kateř. z Talemberka založil kollej jesuitskou v Březnici r. 1638, kde od bratří Luraghů dal vystavěti krásný chrám. Synovec jeho a dědic František, jemuž Přibík vymohl povýšení do stavu panského, v Březnici r. 1654 založil gymnasium. Jeníšek procurator et accusator regius na sebe nezapomínal; při konfiskacích koupil lacino nebo dostal zadarmo v Praze: dům č. 932-6 na Starom. nám. zabavený Prok. Dvořeckému z Olbramovic, tamtéž č. 931-10 dříve Benj. Fruveina z Podolí, v Mikulandské ul. dům zabavený Vil. Šťastnému Kaplíři Vosterskému ze Sulevic, dům Kolousovský či Kaňhovský pod Vyšehradem proti Hrobci. Č. 1196-8 se táhne do ul. Soukenické, kde jest část přední; jest to nyní dům Al. Wiesnera, kdysi Petra Mik. Straky z Nedabylic a sluje odtud Strakovský. V nejstarší době sem byl zvláštní dům valcháře Schwarzhaupta, pak soukeníka, do Souken. ul. byly domy tři. Na konci 18. stol. byla tu abalda, pak r. 1793 koupili dům měšťané Pikkardt a Emler, kteří tu zřídili továrnu na pudr, tehdy velmi oblíbený. Pěstovali na invalidovně mařinu barvířskou (rubia tinctorum, Krapp).
Starobylý jest domek č. 1207-10 též Al. Wiesnera, druhdy fara u sv. Klimenta; r. 1372 valchář Štěpán Gros koupil jej od Jiřího faráře, r. 1388 byl tu jirchář. -- Novější jest č. 1208-12, kde r. 1379 byl štětkář (setator, purstenpinter), potom pokladač (dlaždič, pavimentator). - Nový dům č. 1209-14; r. 1380 dům zde bečvář Pešek odkázal kostelu sv. Klimenta.
Také nový jest dům č. 1210-16 u Truhlářů. V novém domě č. 1211-18 jest evang. fara, majetek Českého evang. reform. sboru u sv. Klimenta; zde bydlí faráři Kalda Fr. a Souček Jos. - Roz-sáhlý jest naproti starý dům č. 1237-7 na hřbitově či na krchově, druhdy ve sladovně, maj. kdysi chudobince. (viz dále č. 1235), potom Václ. Michalovice, nyní Rak. společnosti pro chemické a metallurgické výrobky v Ústí n. L. R. 1389 byla tu sladovna Němce Fridolína Kussenpfenninga, jenž měl též velikou vinici na jižní stráni Žižkova; za války husitské obec majetek jeho zabavila.
Ještě rozsáhlejší jest sousední dům č. 1235-9, kde mimo jiné dílny má Fr. Žabokrtský továrnu na kulečníky. Jest to celá skupina budov zajímavě seskupená, s vysokou sušírnou ve dvoře (viz obr. str. 584.) a několika starobylými pavlačemi ve dvoře i do ul. Novomlýnské. Dle Tomka již v 15. století té části ulice se říkalo v Tůních dle několika tůní na ryby, jichž také z části užívali koželuzi. Za doby nejstarší Tomek tu nalezl 9 různých domků; jeden měl roku 1379 farář u sv. Klimenta, jiný soukeník, valchář, Později tu slulo na tůních Babáčkovských, a r. 1732 od pražských tří magistrátů zřízen tu byl vše- obecný chudobinec s kaplí sv. Maří Magd. Protože z počátku bylo malé. jmění, chudí zde bydlící chodívali s praporečkem po městě nebo stávali u kostelův a sbírali dary. Fond chudobince za Marie Terezie vzrůstal platem z čaje, kávy a kakaa, později i výtěžkem cís. zastavárny. Bylo tu asi 640 chudých. Odtud když chudobinec byl přenesen, zde byla zřízena továrna hedvábí. Po 40 letech zde od svobodných zednářů za velmistra appel. rady hrab. Kašp. Herm. Künigla byl zřízen-sirotčinec, přenesený pak do ul. Bredovské, konečně do Kateřin. ul.
Zde kdesi na Tůních byl dům Chyžděrovský, jejž r. 1623 Albrecht z Valdšteina koupil od Veroniky Kosinové; chovaly se tu ryby pro jeho dvůr. Po smrti Valdšteinově Kosinová tvrdila, že jí nebyl dům zaplacen, a domáhala se ho; ale také bývalý správce domu Fridlandského Pavel Schwertner k němu se táhl, že prý na opravu domu, od Sasů r. 1632 pobořeného, své peníze vynaložil. Dům konečně r. 1641 dostal za 600 kop míš. Ant. Binago, rada král. komory a výběrčí posudného.
Vedle tůní Babáčkovic proti lázni Erbovic dům měl tehdy Kašpar Losinský, zeť emigranta Jana Volavky. Naproti jest nový dům č. 1974-20, vzniklý na zadní části velikého domu U zlatého pelikána i u Purkrábků č. 1193-15 v Soukenické ul. (v. t.) Naproti ul. Novomlýnské stojí dům č. 1515-22, také nověji vzniklý vedle staršího č. 1212-24 U doktorů, býv. maj. Vlašského špitálu. V staré době byly ty domy tři, jirchářů, valchářův a p. R. 1418 v jednom byl kabátník (joppator) Jíra; byliť vedle krajčířů ještě zvláštní hotovitelé jednotlivých druhův oděvu: kabátníci či kytléři, hacníci (hosenmacher), šataři a vedle nich ovšem i krejčovští vetešníci. Kabátníci novoměstští měli svůj cech od r. 1448 a dělali kabáty barchanové, kožené, cvilinkové, harasové i j. Viz Tomek VIII. str. 373., Winter, Kult. obraz I. 576. — Jeden z domů těch byl r. 1417 majetkem kláštera na Zderaze. Starý a se zahrádkou jest dům č. 1215-26; i zde bývali valcháři, z nichž jeden slul Pastuška. — Dva dvorky má starobylý nízký dům č. 1213-28 u Rozštipů, r. 1399 rybářky Slávky, jež jej odkázala svému manželu Dionysiovi (Diviši, Divínovi), jenž byl pekařem. Sousedí veliký, průchodní dům u Čapků č. 1186, o němž viz Petrské nám. č. 1 n. Později se stal samostatným nízký domek č. 1652-32 vedle č. 1550-34, což jest nová budova obecné dívčí školy u sv. Petra na rohu Barvířské ul. (Viz str. 31.) Na straně sev. od ul. Novomlýnské jsou domy novější: č. 1230-11, r. 1402 Řeháka Holiána rybáře, pak rybářů Rybky a Martina Habakuka, a starobylý, rozsáhlý dům č. 1229-13 t. zv. Svobodovy tůně, kde r. 1848 byla největší továrna na kartouny Leop. Epšteina. Viz str. 31., kde též o č. 1228-15, což sluje Führerovská zahrada. Nově vystavěn jest dům č. 1227-17, proti němuž stojí nový dům 1900-38 a vedle původního č. 1183-38 u Richtyků i u Rychlíků; býval to dům Holianovský po majiteli Klim. Holiánovi v 15. stol. Když dům vyhořel, r. 1486 spáleniště syn Holiánův daroval kostelu sv. Klimenta.
Za ul. Samcovou jest nový dům č. 1216-40 na Kopečku, nyní též u Špačků po majiteli Václavu Špačkovi, majiteli Kokořína, známého hradu u Mělníka. Jsou tu rozsáhlé konírny (do zadu do Mlynář. ul.) poštovských koní, jež vidíme jezditi po celé Praze s poštovními vozy. Na domě do ul. Samcovy jest malba starodávné, veselé pošty, v pozadí obraz města Soběslavě. Na straně sev. starý pěkný mlýn č. 1224-19, bývalá lázeň Košťálova po majiteli r. 1417. Na téže straně jest ohradní zeď a vrata č. 1318-21 maj. Stárkův. Vedle jsou schody k řece a vedle nich v ohradě novější velkoměstská živnost závod na prášení a čištění kobercův, před Helmovým mlýnem č. 1220-23; viz str. 238. Také jest velice zajímavá jižní strana ulice od Mlynář. ul. k východu. Jest to průchodní dům č. 1172-42 s massivním nízkým podloubím, jež by mělo býti zachováno pro památku. (Viz obr. str. 585.) Dům tento býval druhdy spojen s následujícím, jindy rozděleny byly oba ve tři. Po r. 1400 byl majitelem bohatý mlynář z Lodních mlýnů a spolu sladovník Benák. Když umřel r. 1419, tehdy páni a obec, dobře se uptavše, že by nebyl nižádný bližší a příbuznější k tomu statku nežli Káča, žena Martinova Plintova, synovkyně Benákova, vzdali jí tři mlýny a tři domy. Káča si pak vzala Jíru řeč. Juristu a odkázala mu všechen majetek.
Staršího ještě rázu jest nízký dům č. 1217-44 též s podloubím podobným, tzv. Sýpka. - Třetí dům (viz obr. str. 587.) u Rennerů či Rennerovských č. 1218-46 má podloubí takové jen u polovice; jest to krásný, starý dům s prejzovou střechou, velikou pavlačí a rozsáhlou zahradou. Zde bývalo 7 domů, jeden roku 1396 Martina kanovníka olomouckého; v jiném byly lázně, jež Křišťan Polák roku 1397 koupil od pekaře Kříže. R. 1483 byl majitelem Jan Rathouzský, jeden z konšelů, kteří dne 23. září 1483 na radnici novoměstské byli pobiti (viz str. 531.).
Později vznikly domy č. 1443-48, kde bydlí vrchní městský inženýr Ant. Halla, č. 1746-50. Na rohu Půtovy ulč. stojí č. 1219-52. I zde bývala lázeň, v druhé části pekař. R. 1499 dům koupil Jiřík z Hrádku a Valečova, syn Samuela, o němž viz Týnská ulč. č. 627. R 1517 prodal jej bratru Jiříkovi, jenž měl též mlýny na Kameni a ostrov proti Bubnům. – Konečně již před nádražím stojí nově vzniklé domy č. 1745 a 1744, 54 a 56 n.
* Viz Ekert II. str. 457, Košut, Kostel u sv. Klimenta, Praha 1896; v knížce té zprávy
o restauraci chrámu a o náhrobcích sestavil J. Sixta, inspektor Severozáp. dráhy.
uvržen do moře r. 101. Tamní křesťané mrtvolu nalezli a poctivě pochovali; když pak r. 861 v těch krajích sv. Cyrill hlásal evangelium, nalezené ostatky s sebou odnesl na Moravu a pak do Říma.